Jak překonat strach a vyrazit za svými SNY

Psal se říjen 2019 a já seděla sama na kufru uprostřed prázdného bytu plného krabic. Ukončila jsem práci, kterou jsem milovala. Ukončila jsem vztah s mužem, kterého jsem milovala ještě víc. Moje milovaná psí holčička už byla u rodičů a já se rozhlížela po místě, které bylo předchozí 4 roky mým domovem a věděla, že už se sem nikdy nevrátím. 

Prožila jsem tu tolik štěstí.
Prožila jsem tu tolik bolesti. 

Byla jsem v takovém stresu z toho, co mě čeká, a tak jsem se bála, že se mi po celém obličeji rozjel ekzém. Takže jsem se k tomu ještě v jednom kuse škrábala. Za poslední měsíc jsem zhubla několik kilo a každý den se ptala sama sebe, zda je tohle to, co opravdu chci….

Opravdu toužím vyrazit na druhý konec světa? Opravdu tolik toužím po dobrodružství? Proč mi prostě nestačí „normální život“?

Na to, kde se ta touha ve mně bere jsem odpověď neznala, jednoduše myslím, že jsem s ní narodila. S tím ohněm uvnitř mě. S tou neustálou touhou po objevování. Pokud čtete tento článek a zajímáte se o cestování, možná to máte stejně. 😊

Jak vysvětlit příbuzným, že prostě MUSÍTE cestovat?
Jak vysvětli muži, který vás miluje, že se toho nemůžete vzdát?

Na co jsem však odpověď znala bylo, že po tom toužím nesmírně moc, měla jsem pocit, jako kdyby to vše, co se mi do té doby stalo, se stalo přesně proto, abych dnes byla přesně tam, kde jsem měla být vždycky.
Protože jste toho až příliš plní. Protože to chcete až MOC. Takhle se pozná skutečná vášeň, jakmile na to pomyslíte zrychlí se vám pulz, rozbuší srce a zastaví dech.

Každý z nás ví přesně, co od života chce. Víme přesně koho naše srdce miluje, a s kým touží být. Víme, co si přejeme v životě skutečně dělat, jak chceme žít a jak chceme, aby nás život vypadal. To, proč říkáme, že „nevíme“, nebo že si „nejsme jisti“ říkáme proto, že máme jednoduše strach. Strach nás může ochromit natolik, že si raději budeme nalhávat, že toužíme po něčem jiném. Skryjeme naše nejtajnější tužby hluboko v srdci a vydáme se jiným směrem.

Proč to děláme? Proč si tak často nejdeme za tím, co chceme nejvíc?

Myslím, že to je proto, že máme takový strach, že by se nám to nepodařilo a náš sen se rozplynul, že si ho raději hýčkáme na dně našeho srdce, hezky v bezpečí, dokud nebudeme příliš staří na to, abychom ho mohli uskutečnit.

A pak.

Na samém prahu odchodu z našeho světa se možná na chvilku rozpomeneme na největší tužbu našeho srdce a řekneme si, že možná, možná jsme to přeci jen měli zkusit.

Protože co kdyby se nám to skutečně povedlo?

A my tak mohli prožít úplně jiný život. Ale nejhorší na tom, za těch 60 let nebude to, že se nám náš sen nepodařilo uskutečnit, ale že se může stát, že ucítíme osten bolesti z toho, že jsme se ani nepokusili a nikdy se tak nedozvíme, zda by se nám to povedlo a kam nás náš sen až mohl zavést. 

Moc ráda bych vám tady napsala, jak překonat strach z neznáma, jak překonat strach z neúspěchu, ale jednotný návod na to jednoduše neexistuje.
Jediné, co pro vás mohu udělat je vás podpořit a skrz svůj příběh se vás pokusit inspirovat, že každý sen, jakkoliv velký, se může uskutečnit. 

A ano, většinou nic nedopadne podle našich představ, takže nejspíš ani váš sen nebude takový jaký jste si ve svých představách vysnili, ale může se stát něco kouzelného, tak jak se to stalo mě. Jednoduše váš skutečný sen může být ještě mnohem krásnější, než jak jste si to vysnili, protože vaše tehdejší představivost na to jednoduše nestačila. 

A vy tak můžete začít věci tak nádherné a nepředvídatelné, že ani zpětně nebudete chtít věřit, že se něco takového skutečně stalo.
Je to jako energie. Něco magického. Čím větší strach překonáte tím sladší bude vaše odměna. Jako kdyby vám vesmír poslal odměnu za to, že jste to nevzdali, že jste do toho šli navzdory strachu tak velkému, že vás téměř paralyzoval…

A jak tedy onen strach překonat?

Jednoduše musíte udělat první krůček a ten za vás nikdo jiný neudělá. Nemusíte rovnou vylézt po celém schodišti, ale musíte vystoupit na první schod směrem k vašemu snu, ať je jakýkoliv. 

Tak jako já, když jsem se na podzim 2019 rozhodla splnit svůj tehdy největší životní sen a vyrazit na druhý konec světa za dobrodružstvím. Musela jsem dát stud stranou a napsat inzerát, že hledám dobrovolnictví na Bali.
Prostě jsem se třikrát zhluboka nadechla a svůj post zveřejnila. Nevěděla jsem, co bude dál, nevěděla jsem nic o letenkách, pojištění, vízu a podobných záležitostí, to vše v tu chvíli bylo jednoduše moc vzdálené. Jediné, co bylo v tu chvíli potřeba udělat byl první krok a zbytek už se postupně ukázal sám. 

Představte si to jako nějakou hru, kde se vám vždy otevře jen další level, který je potřeba splnit a teprve poté můžete postoupit dále. Taky nevidíte hned od začátku, co vše na vás bude čekat v dalších a dalších levelech a když byste přeskočili až na konec, zcela určitě byste ho nezvládli, ale krok za krokem se učíte a zdokonalujete a vaše cesta vás nakonec k vašemu cíli úspěšně dovede.
Je dost pravděpodobné, že někde uprostřed si natlučete, spadnete a budete muset daný level opakovat, ale to vůbec nevadí, důležité je jít pořád kupředu.

Protože víte, kdo se nakonec stane vítězem?

Ten, kdo to jako jediný nevzdá.
Tak pokud vaše srdcí touží vyrazit za dobrodružstvím na druhou stranu oceánu, tohle může být příležitost pro vás😊

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *